Naše ulice nese jméno po hliněném valu a kamenné hradbě, které kdysi obtáčely středověké jádro města. Od založení „na zeleném drnu" na konci 13. století přes husitské dobytí, švédské drancování a velké požáry až k dnešní městské památkové rezervaci — krátká procházka osmi staletími.
Nový Jičín vzniká v poslední čtvrtině 13. století jako hospodářské středisko panství Starý Jičín — na křižovatce obchodních cest z Polska a Slezska do Čech a Uher. Pravidelný čtvercový půdorys s podlouhlým náměstím odkazuje na plánované středověké město.
Nejstarší ochrana mladého města — provizorní dřevěná palisáda na hliněném valu s vodním příkopem. Právě tyto valy daly o staletí později jméno naší ulici.
Král Jan Lucemburský uděluje městu první výsady — právo vybírat mýto. Město i se starojickým panstvím tehdy patří mocnému rodu pánů z Kravař.
Vok III. a Jan IV. z Kravař udělují Novému Jičínu právo odúmrti, povolují výroční trh a darují základ městského znaku: zavinutou střelu drženou rukou ozbrojence.
Páni z Kravař nechávají v jižním nároží města postavit kamenný hrad — dnešní Žerotínský zámek — a navazující kamenné opevnění. Hradba 6 m vysoká a 2 m silná kopíruje pravidelný čtvercový půdorys jádra. Dovnitř vedou dvě brány (Horní a Dolní) a tři fortny.
Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka. Hradby ani brány obležení neustály — Nový Jičín se na řadu let stává husitskou oporou na severovýchodní Moravě. Jde o první zaznamenané obléhání města.
Žerotínové přebudovávají gotickou tvrz na pohodlné renesanční sídlo, věnují městu dům na náměstí pro radnici a začínají s výstavbou kamenného podloubí. Šestnácté století je dobou hospodářského rozkvětu — třetina z 200 řemeslnických mistrů jsou soukeníci.
Mohutný požár spaluje kompletně celé dřevěné město včetně archivu. Nezachovala se ani zakládací listina. Po požáru se kompletně přestavuje na zděné město — z této doby pochází charakteristické podloubí na náměstí.
Po odchodu Žerotínů se město vykupuje z poddanství za 1 170 000 grošů a stává se městem komorním — podléhajícím už jen králi. Jedna z nejvýznamnějších událostí v dějinách Nového Jičína.
Do nároží hradeb se vestavují dvě mohutné polygonální bašty — Vězeňská na západě a Farská na východě (1613). Šestiboká, z lomového kamene, místy s dvoumetrovou silou zdi a vyzbrojená děly. Farská bašta se zachovala dodnes a je jedním z mála pozůstatků původního opevnění.
„Zimní král" Fridrich Falcký povyšuje Nový Jičín na město královské. Statut ale netrvá dlouho — po porážce stavovského povstání v roce 1624 Ferdinand II. konfiskuje majetek města a daruje jej olomouckým jezuitům.
V červenci 1621 obsazuje východní Moravu vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského a Ladislava Velena ze Žerotína a dobývá Nový Jičín. Téhož roku v něm přepadnou a pobijí oddíl Španělů sloužících císaři — na místě jejich hrobů byla později postavena Španělská kaple. Při střetech hraje důležitou roli i nově vystavěná Farská bašta. Město při bojích znovu vyhořelo.
Třicetiletá válka. V roce 1643 napadli Nový Jičín Švédové a vyplenili jej. Při Torstensonově invazi přes Slezsko (1642–1645) padlo do švédských rukou skoro celé moravské pohraničí — Olomouc, Lipník, Přerov i Nový Jičín. Středověké hradby už proti dělostřelectvu třicetileté války nedokázaly město ochránit.
Dva ničivé požáry během pěti let těžce zasáhnou celé město. Po nich však Nový Jičín povstává v nové podobě — vzniká dnešní renesančně‑barokní ráz historického jádra.
Po zrušení jezuitského řádu vyhlašuje Marie Terezie Nový Jičín svobodným municipálním městem. Začíná období průmyslového rozvoje — stavba císařské cesty z Příbora do Hranic (1785) přináší spojení se světem.
Rakouský polní maršál Ernst Gideon von Laudon umírá v domě na náměstí, který je dodnes znám jako Laudonův dům. Dnes zde sídlí informační centrum s expozicí kloboučnictví.
Po třicetileté válce přestaly středověké hradby plnit svou funkci a začaly bránit i rozrůstání města. Likvidace začíná v roce 1840 zbouráním Horní brány, v roce 1842 padá Dolní brána. V průběhu 19. století jsou kamenné hradby postupně rozebírány nebo včleňovány do obvodu nově postavených domů — a v místě bývalého opevnění vznikají nové ulice, mezi nimi Na Valech.
Zakládá se první mechanická továrna na klobouky, předchůdce dnešního TONAKu. Nový Jičín se stává centrem světového kloboučnictví — přezdívku „město klobouků" si drží dodnes. Strojní výroba klobouků zde patří mezi nejstarší na světě.
V roce 1882 je zbořena polygonální věž Sarkanderovské fortny, v roce 1907 padá i válcová věž Žerotínské fortny. Z původního obranného systému zůstávají jen krátké úseky zdi u zámku a Farská bašta.
Pro mimořádnou koncentraci historicky cenných budov je historické jádro Nového Jičína vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Náměstí se čtyřmi stranami podloubí patří k nejkrásnějším v republice.
Nový Jičín získává titul Historické město roku — ocenění péče o památkový fond a historické jádro.
V ulici Na Valech, na linii bývalých městských hradeb, dnes stojí naše objekty — Valy Business Point. Místo, kde středověcí měšťané hájili město proti husitům i Švédům, dnes hostí firmy, které tu mají své sídlo, kancelář či obchod.
Zdroje: novyjicin.cz · cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Nového_Jičína · hrady.cz · cimiterium.cz · turistika.cz · slovacky.denik.cz · muzeumnj.cz